» rok 2014
17.11.2014 25 let od Sametové revoluce

Dneska je pondělí a svátek. Státní svátek, kdy mnozí lidé nemusí do práce, aby mohli jít do ulic a připomenout si události před čtvrt stoletím. Také jsem vyrazil. Dnes zapálím celkem pět svíček. První jsem zapálil hned ráno, doma na oltáři. Za tátu, za strejdu a za všechny, kteří nám chybí, kteří jsou slušní a se kterými bychom chtěli být. I za Karla Kryla. Pak jsem se teple oblékl a vyrazil na tramvaj. Nedělní jízdní řád a snížená poptávka po přepravě. Se třemi přestupy jsem se dokodrcal na Vinohradské hřbitovy, kde se nalézá kaple sv. Václava a tam je i hrob rodiny Havlů. Zde jsem zapálil druhou svíčku. Za svého prezidenta a za paní Olgu. Tedy, za všechny moudré a dobré ženy, co podporují své muže. Pak jsem se přemístil na Olšanské hřbitovy. Zde mi ostraha věnovala plánek, na kterém jsem krásně našel hrob Jana Palacha. Zde jsem zapálil třetí svíčku. Za všechny, co berou svobodu a demokracii vážně.

Teď si sednu na šestnácku a vyrazím na Karlovo náměstí. Odtud už musím pěšky, protože Spálená i Národní třída je uzavřená. Pochopitelně. Spolu se mnou jdou davy lidí. Mrzí mě, že jsem nenašel českou vlajku. Někde se mi schovala. Našel jsem jen vlajku EU a tu jsem brát opravdu nechtěl. Přicházím k nákupnímu centru (jak ono se dneska vlastně jmenuje?) a vidím, že tudy neprojdu. Vracím se tedy do ulice Ostrovní a pak Mikulandskou na Národní. Zde jsem zjistil, že k památníku se nedá normálně dostat a tak jsem zapálení svíčky nechal na později. Postavil jsem se vedle červeného agregátu a rozhlížel se, zda potkám někoho známého. Potkal jsem jich mnoho. Povídali jsme, zvedali červené karty, což vypadalo jak na sjezdu KSČ, kdy se členové chlubí svými průkazkami. Pak se dostavil DP a vyrazili jsme k Národnímu divadlu. Zde jsme potkali v koutku Miroslava Kalouska a DP mi rozmluvil nápad se s ním jít intenzivně pozdravit.

Prošli jsme kolem ND a vzali to po nábřeží a zase zpátky do ulice Konviktská. Na Betlémském náměstí jsme zapadli do hospůdky a dali si oběd. Pak se k nám přidal Zbyněk a pokračovali jsme na Staroměstké náměstí, kde jsme si prohlédli Pražský Majdan, pak jsem navštívil protest proti exekutorům a vydali jsme se Celetnou ulicí na náměstí Republiky. Zde se zatím nic nedělo a tak jsme se vrátili na Můstek, kde se organizovalo Sametové posvícení. Spousta lidí v maskách, alegorické vozy a dechová hudba. Prostě radostná demonstrace života ve svobodě.

Vydali jsme se přes Jungmannovo náměstí a Národní třídu opět na nábřeží, kde jsme nastoupili do tramvaje 22 a přes Klárov dojeli na Pohořelec. Zde jsme to vzali ku Hradu, kde nás čekalo zastavení na Hradčanském náměstí u hlasitého protestu budícího národ. Zapálil jsem čtvrtou svíčku u sochy TGM. Prošli jsme Hradem a po Starých zámeckých schodech se dostali zpátky na Klárov, kam došel dav s červenými kartami. Několik zdejších protestujících vytáhlo zelené karty a křičelo na ty druhé, že jsou zaprodanci Západu. Něteří se nechali strhnout a křičeli na ně, že jsou zaprodanci Východu a vypadalo to komicky. Přitom jsme všichni zaprodanci konzumu.

Opět jsme nastoupili do prostředku hromadné přepravy. Tentokrát do metra a dojeli jsme na Můstek a vzali to Václavským náměstím vzhůru, kolem megapódia Českého rozhlasu, kolem sochy svatého Václava, až k Národmímu muzeu, kde jsem zapálil pátou svíčku u památníku Zapáleného. Za všechny, kterým se nelíbí současný stav naší společnosti a morálky a dokáží nemlčet. Potom jsme se sebrali a metrem odjeli z centra. Otevřel jsem Klub a na kytarovém večírku hrál téměř výhradně písničky Karla Kryla. A také jsem pověsil obrázek V.H. s textem HAVEL NA HRAD. Vím, že se to už nesplní, ale třeba se podaří najít někoho, kdo nás bude důstojně reprezentovat, bude hájit občanská práva, tvrdohlavě se vymezovat proti šmejdům a žádat spravedlnost, právo, pravdu a lásku. Zejména proto, že tak i sám žije.

13.-15.11.2014 Znovínské Putování & Svatomartinská náplavka

Opět jsme se sjeli do Znojma na podzimní ochutnávku Znovínských vín. Opět v poněkud jiné sestavě, než jaká byla plánovaná, ale to je život. Nakonec mě vezli Zbyněk s Petrou modrým nákláďákem a s námi jel i děda Prokop a Aliček. No auto bylo plné. Po cestě jsme se dozvěděli, že na dálnici hoří kamion a že se vytvořila dlouhá kolona. Proto jsme sjeli dříve a jeli po okreskách na Jihlavu. Další cesta už byla v pohodě. Ve Znojmě jsme se tradičně ubytovali v Kaplance a šli se najíst. My s dědou jsme šli do bufáče v prvním patře u Slepičího trhu a dali jsme si oblíbenou dršťkovku a řízek. Pak jsme ostatní došli v restauraci U Karla, kde měli kachnu a cukroví a dali jsme si ještě startovacího panáčka.

Na Horní náměstí jsme přišli včas, ale autobusy tu ještě nebyly. Nakonec přijely v doprovodu policejního auta. Naskákali jsme do nejmodernějšího autobusu, naším vedoucím byl pan Sláma a asistentkou Petruška. Vyrazili jsme na první zastávku, do sklepa v Strachoticích. Výborný Ryzlink rýnský, dobrý Muškátek a zajímavá Pálava ve výběru z hroznů. Pak následoval mlýn ve Slupi, kde jsme měli ke vzorkům i různé druhy chleba. V Jaroslavicích jsme ochutnávali červená vína a mušky. V Příměticích zase VZ a Robinii z akátových sudů. Sedlešovice nám nabídly sekty a sklepení se studánkou. A v Louckém klášteru jsme ochutnávali Večerku, Sauvignony se skleněným uzávěrem a voňavou etiketou a také nové sladké RM s želé z ledového vína.

Pak jsme se vrátili na kruháč a běželi na večeři, abychom to stačili. U Karla nám připravili pečené masíčko s chlebem a gulášovku. Naprostá nádhera. Vrátili jsme se na kruháč a odjeli do Louckého kláštěra na večerní pochůzkovou ochutnávku, která mne osobně příliš nenadchla. Nakonec jsme prchli kolem deváté, nečekali na odjezd autobusu a šli pěšky na Kaplanku.

V pátek jsme šli s DP opět do bufáče na snídani, ostatní se chystali do Laa na bazén s termální vodou. My s dědou jsme se prošli po Znojmě a pak jsme šli do Louckého kláštera provést objednávku vína. Dokonce jsme si dali nějaké víno přímo před klášterem a tím jsme poněkud štvali řidiče, co nemohou pít. Dali jsme si RR a bylinkový sýr a bylo nám dobře. Pak jsme se opět navrátili do města a šli na oběd, po kterém nás čekala ochutnávka v Lahoferu, která byla zajímavá.

Večer jsme se vydali na večeři a protože U Karla měli zavřeno (museli na ples), vyrazili jsme jinam. Zbyněk chtěl na pivko, ale nám to bylo jedno. Nakonec jsme zapadli do restaurace Morava, kde jsem si dal knedlíky s vejci za Kč 90,- a velikost porce mne téměř rozplakala. Pak jsme se potkali v Kaplance ve společenské místnosti, kde jsme společně vypili pět litrů stáčeného vína a dobře jsme se bavili.

A v sobotu jsme časně vyrazili k domovu. Alíček děsně pospíchala a my s dědou se chtěli ještě podívat na náplavku, kde je festival Svatomartinských vín. Dostali jsme se tam kolem jedné odpolední, zakoupili degustační sady a ochutnávali. Přidala se k nám Zuzana z Countryonu. Mě nejvíce zaujal vzorek klaret od Kubíka a tak jsem si ho dopřával. Ostatní se vrhli na Chardonnay, ale už nevím od koho. Pak jsme se vydali do centra a prošli jsme si kus předsváteční Prahy. Potkali jsme policisty u Apoštolské nunciatury, kteří byli tajemní a nechtěli nám prozradit, co se děje. Pak jsme se zastavili u památníku 17.11.1989 a nakonec jsme vyrazili na chlebíček. A protože měli U zlatého kříže zavřeno, jeli jsme na Palmovku, kde měli otevřeno a tam jsme se občerstvili. A pak jsme se rozloučili a já jel domů, protože musím montovat stůl.

Zbultranův deníček i s fotkami je zde.

28.10.2014 Hroší výlet Chuchelským hájem

Dlouho, předlouho jsme nikde nebyli. Tedy na nějakém Hroším výletu. A tak jsme se domluvili se Zbultranem a na státní svátek naplánovali výlet. Nejprve jsme chtěli někam dál, ale nakonec to vyhrál Chuchelský háj, kde to známe. Sraz byl naplánovaný na devátou hodinu dopoledne u zastávky busu 244 na Smíchovském nádraží. Přijel jsem metrem už o půl deváté a tak bylo dost času na prohlídku nádražní budovy i okolí. Nakoupil jsem pití i nějaké jídlo, hořkou čokoládu k speciálnímu vínu a turistický salám s rohlíky. Pak už jsem se potkal s ostatními výletníky a vítání bylo velmi bouřlivé, jako bychom se léta neviděli. Dorazil Zbultran s Petrou, Ondřej s Markétou a dokonce i bratr Petr z Plzně. Odebrali jsme se na zastávku a cestou potkali Ajku s Martinem a Adámkem, co se právě probudil. No a nazastávce nás dohonil Radek a byli jsme komplet. Naskákali jsme do autobusu, co přijel načas a vyrazili na zastávku Škola Velká Chuchle. Po cestě stále autobus zastavoval a otevíral naše dveře a to i na zastávkách na znamení. Bylo mi to divné a nakonec jsem zjistil, že omylem mačkám tlačítko, umístěné na sloupku, o který se opírám. Přestal jsem se opírat a málem jsme nevystoupili na naší zastávce, která je na znamení.

11.-12.10.2014 Plzeň U Koblížka a Klokáne Janovice nad Úhlavou

Prakticky po roce mi naplánoval Andy se svojí Dílnou U mnicha dvoudenní program. Nejprve v sobotu jsme se sešli v Osvěžovně U Koblížka, kde se konal další geocachingov event. Tentokrát jsme si povídali o Skokovské poutní stezce. Dorazili i Jirka s Lenkou, organizátoři, propagátoři a zapálení osvícenci, kteří se snaží oživit kouzelné poutní místo Skoky. Naposledy jsme se viděli v létě, právě při absolvování této stezky, které je popsáno detailně ZDE.

U Koblížka jsme promítali a vyprávěli, dávali si klobásy z udírny a pivko a dortíky. A také jsem tu hrál novou pohádku, která se vyvíjela trochu jinak, než jsem chtěl, ale nakonec to dobře dopadlo. V kasičce jsem napočítal celkem čtyři stovky a tak je přidám k penězům z Loun. Děkujeme kamarádi.

V neděli jsme jeli s mnichem do Janovic nad Úhlavou a navigace nás vedla někudy jinudy, než jsme zvyklí. Ale na místo jsme dorazili včas. Děti si malovaly sádrové odlitky od mnicha, poslechly si koncert kapely Jen tak z Plzně a také se zapojily do dvou pohádek kočovného divadla poutníka Hrocha. Mnich předal dárky, co nakoupil, vzal jsem i nějaké knížky Putování Hrocha a předali jsme obálku s celkem Kč 3.500,- tak snad jim to trochu pomůže.

9.10.2014 - Muzeum Louny, Povídání o středověké pouti

Na pozvání pana Martina Vostřela z Lounského muzea, jsem dorazil v dobrém času i rozpoložení do Loun. Přestože jsem měl představu, kde se muzeum nalézá, díky rozkopaným ulicím, jsem chvíli kličkoval centrem. Přednáškový sál je překrásný, klenutý se skvělou akustikou. Technika byla připravená a tak mohlo povídání začít na čas. Dokonce bylo třeba doplnit další židle do sálu, tolik dorazilo lidí. Opět jsem promítal fotografie a videa z cest a vyprávěl veselé i dramatické zážitky. Publikum bylo výtečné a po skončení povídání, se všichni vrhli na vystavené knížky a pěkně si je rozebrali. Pak jsem v podřepu podepisoval a odpovídal na nejrůznější dotazy. V kasičce se sešly téměř tři tisíce korun a já všem přispěvatelům moc děkuji. Tyhle peníze předáme v neděli v Klokánku v Janovicích nad Úhlavou.

13.9. 2014 - Příbramská svatohorská šalmaj

A další tradiční akce, které se rádi a téměř pravidelně zúčastňujeme. Letos je to ovšem jiné, bude součástí oficiálního programu, protože sehrajeme pohádku kočovného divadla. Dost se na to těším, mám trochu trému a nechce se mi vstávat. Máme asi půl hodiny poždění, ale vůbec to nevadí. Všude je mlha a po včerejším šíleném slejváku se modlím, aby to tak zůstalo.

Po mohutném přivítání s kamarády nejen z Ginevry jsme obsadili jediný volný stánek, vyložili dárky Putování Hrocha a začali si užívat Šalmaj. Dokonce jsem si zahrál v obou pohádkách božského Viktora (Branureitera), který zapomněl, jak si užívám pódium a vybral si mne jako myslivce do Karkulky a pak i jako sedmého trpaslíka do Sněhurky. Užili jsme si i vystoupení Strašlivé podívané, šermířů a dalších pohádkářů a také kejklíře Vítka. Dali jsme si občerstvení a po naší pohádce předali celkem Kč 7.000,- do rukou Vaška Plecitého pro Dětskou odbornou léčebnu v Bukovanech. Byly to peníze zde získané za knížky, z minulého týdne, z výstavy Nože, kam nás pozval Hugo a ještě peníze z dalších akcí. Prý je použijí na matrace pro děti.

A protože začalo pršet už velmi intenzivně, počali jsme s balením a vyrazili spolu s dědečkem a babičkou, kteří také na Šalmaj přijeli, do Plzně. Cesta to byla krásná, jen jeden protijedoucí šílenec se nás snažil ohrozit, ale Jindra všechno zvládla. Nakonec jsme byli mokří jen trochu a tak se Šalmaj opět povedla.

29.-31.8. 2014 - Folková Ohře

Ani se nechce věřit, že už je to rok, co jsme poslouchali desítky hudebníků v Kynšperku nad Ohří, v tábořišti DRONTE. A přesto, je to tak. V pátek ráno jsme se zabalili do auta a vyrazili přes Karlovy Vary. V Kynšperku jsme se zastavili na obědě v místním pivovaru Zajíc a pak přejeli k tábořišti. Už tu bylo živo. Naštěstí se našlo dost dobrovolníků, kteří nám pomohli přenést věci pod stromy, kde jsme postavili náš hroší stan a kde jsem připevnil i hamaku. Pak už začalo první vystoupení.

Užívali jsme si pohodičku "dronťáckého" tábořiště, skvělého cateringu i báječnou hudbu, které ten správný zvuk dodával Pája Lišák Jindrák. A nejen zvuk, ale i světlo a celé pódium, ke kterému si mě pozval Míla Pražák a bavili jsme se o Putování Hrocha, o knížkách, plánech i pohádce, kterou jsem slíbil sehrát s našimi loutkami. Ochutnali jsme bručák a další nápoje a těšili se na další a další vystupující. V pátek to byli: Lignit, Jauvas (i s Oslíkem), Taxmeni, Devítka (kterou jsem donutil dát Duši v peří), Plavci Honzy Vančury, Pavel Dobeš a Ginevra, která nám hrála dlouho přes plánovanou 22. hodinu. Dokonce dali i Žoldáka a Rekruty a já si to moc užíval.

Ostrov se vylidnil a kytaristé a další hudebníci se přemístili do Hospůdky U Pražáka. Tak jsem si s Tomášem Knoblochem dal Co dál brácho a šel se uložit do hamaky. Snad nebude velká zima. Snad nebude pršet. Asi ve dvě ráno mě (a nejen mě) vzbudil šílený řev sirény, která svolávala místní hasiče, protože je poplach. Ráno jsem se probudil chvíli před sedmou, všude šílená mlha a asi sedm stupňů. Po ranní hygieně jsem vyrazil do města, obešel ho a zjistil, že v neděli je mše svatá v 9:30. Získal jsem i čerstvé koblížky a další dobroty a s nákupem se vrátil zpátky do tábora. Tam už to žilo a tak jsme si dali pohodovou snídani a těšili se na druhý den Folkové Ohře. Dneska vystoupí: Bob a bobci, KV Expres, Knezaplacení, Gladly SW, Hromosvod, Pacifik, Klíč, Kamelot, Strašlivá podívaná a Žamboši. Užil jsem si Jaro nad Bretaní, Omnia vincit amor, Zachraňte koně a hlavně Fénixe a Křižáky. Žambochy jsem už poslouchal v hamace, protože jsem byl po celém dni a mnoha litrech bručáku velmi unavený. A také po šíleném koupání pod jezem v ledové vodě.

Pršet mělo podle předpovědi až v pět ráno, ale mokrý jsem se vzbudil už v noci. Rychle jsem se přikryl plachtou, ale bylo už pozdě. Ráno jsem celý zmrzlý a promočený vyrazil na mši, kde jsem si vyslechl nádhernou homilii. Když jsem se vrátil do tábořiště, už byl koncert v plném proudu. Dneska prší s drobnými přestávkami pořád. Ještě, že jsem divadlo odnesl do sucha už včera. Dneska vystoupí: Pološero, Alison, Slávek Janoušek, Wabi Daněk, Poutníci a Cop. Nejvíc jsme si s Jindrou užili Wabiho. Dokonce nám zahrál Outsider Waltz a Co dál brácho, i když to už moc nehraje a bylo to poznat podle veselého zapomínání vlastního textu. Během Poutníků jsme začali balit, abychom o půl páté mohli vyrazit na zpáteční cestu k domovu. Je zajímavé, že pak už nepršelo. Folková Ohře byla báječná a moc jsme si jí užili. Díky všem, co v tom mají prsty.

30.7.2014 - Výprava do Podžbánského pivovaru a za Duchkovými

Tuhle akci vymyslel Zbyněk a naplánoval dlouho dopředu. Díky tomu se její průběh několikrát změnil oproti plánu. Nakonec to dopadlo takto. Ve středu jsem se sbalil, vzal jsem si hamaku a plášť a další nezbytnosti a vyrazil po poledni na tramvaj s tím, že dorazím na místo srazu o něco dříve a dám si v restauraci XXXLutz (ten s tou červenou židlí) XXL řízek. Nakonec jsem se zasekl na trzích u metra Kobylisy a u známého řezníka si dal výtečnou gulášovku, pivko a karbanátky. Tím pádem jsem se poněkud zdržel, ale ne natolik, abych nebyl na místě srazu o hodinu dříve. Obvolal jsem tedy jednotlivé účastníky, ale jeden byl v práci, druhý na cestě a teprve třetí, Petra, mne zachránila. Přijela pro mě a odvezla k sobě do práce, kde jsme chvíli počkali.

Pak jsme se opět přemístili do garáží, kde už byl děda Prokop s banány a sýry a za chvilku dorazil i Zbyněk a mohli jsme jet. Cesta byla veselá, Petra se pořád ptala, kde bude sjíždět a my jí říkali, že pojede pořád rovně, dokud jí neřekneme. Nakonec jsme jí řekli a krásně odbočila. Za chvilku jsme byli v Mutějovicích, kde začalo krásně pršet. Zaparkovali jsme u keramiků a běželi do restaurace pod střechu. Mají tam i krásné zahradní zastřešené posezení a tak jsme ho obsadili. Dali jsme si startovací desítku a byla moc dobrá, stejně, jako obsluha. Pak narazili nový sud a byla ještě lepší. Objednali jsme si s dědou masovou topinku a Petra uzené koleno, kterým pak všechny krmila. Mezitím dorazili i ostatní účastníci. Duchkovi, Rosťa s Denisou a Ruda s Irenkou a tak jsme mohli jít na prohlídku minipivovaru.

Moc se nám tam líbilo, ochutnali jsme i čerstvé pivo bez alkoholu a také chmelový granulát, který jsem měl pěkně dlouho v puse, než jsem ho spláchnul desítkou. Také jsme si dávali dvanáctku, hlavně Zbultran, kterému chutnala a pak patnáctku Granáta, kterému někteří říkali Jantar, asi, aby nebyl tak silný. Dali jsme si ještě další jídlo a pak šli na prohlídku keramického dvora. Jirka nás protáhnul dílnou, kde nám ukázal, jak se točí na kruhu a pak to zničil a někteří málem omdleli. Ukázal nám i pec a pak jsme šli do muzea, kde jsme si mohli nakoupit keramiku. Pořídil jsem krásný džbán na mnoho piv pro dědečka do Božkova, aby se nenaběhal. Když jsme se pak vrátili do restaurace, už zavírali. A tak jsme si dali poslední piva, nechali natočit pivo do džbánku, rozloučili se s odpadlíky a vrátili se k Duchkovým.

Večer v kouzelném domě jsme si moc užili. Povídali jsme si, popíjeli a také jedli samé laskominy. A pak jsme šli spát, každý do jiné místnosti. A já v ní měl takovou tmu, že jsem se nerozkoukal ani po hodině, připadal jsem si jako v Koněpruských jeskyních, když zhasnou. Ráno jsem byl jako rybička. Sešli jsme se u snídaně a kolem desáté už byli zase na cestě. Tentokrát do Holína. Jeli jsme zkratkou po silnici číslo 16 a trvalo nám to asi dvě a půl hodiny. V Holíně jsme obdivovali novou střechu i budku, vytáhli jsme na půdu několik desek a pak jsme jeli do Jičína na oběd, na který nás Petra se Zbyňkem pozvali a bylo to moc dobré. No a po obědě jsme už jeli domů, protože toho bylo dost na jeden výlet.

14.-18.7. 2014 Náhradní expedice Holná

Letos jsme vyrazili s Mílou Součkem v silné sestavě. Jindra, Deniska, Péťa, Matýsek a já. Sbalit všechny potřebné věci nám zabralo asi dvě hodiny a zapomněli jsme vlastně jen kanystr na vodu a stejně by to bylo k ničemu, i kdybychom ho vzali, protože místní voda vykazovala známky nepitelnosti, ale to jsme v Praze nemohli tušit. Do rekreačního zařízení v Holné jsme dorazili krátce po poledni, po necelých dvou hodinách pohodové jízdy. Zde jsme se zaparkovali do Formanky a očekávali příjezd ostatních účastníků expedice. Dali jsme si dvě velké Kofoly, protože jsme propadli marketingové akci výrobce, kdy za dvě velké Kofoly byl tetovací rukáv a my jsme je moc chtěli a tak jsme pili Kofolu jak šílení. Zbytek výpravy dorazil asi za hodinu a to jsme již měli tetovací rukáv každý.

Po radostném přivítání, vypití dalších několika Kofol a vymyšlení rozpisu hraní pohádek, jsme šli založit tábor, postavit šapito a vůbec se zabydlet. Překvapivě jsme náš stan pro osm lidí (pan Berka mu říká činžák) postavili za chvilku a také ostatní stavby byly v pohodě postavené. Kluci nanosili dříví na oheň, abychom si mohli opéct buřty a také jsem vytáhl kytaru a chvíli jsme i békali. Padla tma a také se poněkud ochladilo a tak jsme šli spát. Připevnil jsem si odpoledne hamaku za stan mezi dva pořádné stromy a tak jsem si šel lehnout tam. To bylo poleženíčko. Ale podcenil jsem teplotu a tak mi byla k ránu dost zima a přemístil jsem se do stanu, kde jsem se svalil na matraci. To zase neudělalo dobře mým zádům a tak jsem se už moc neprospal. Pro příští nocování použiji oba pláště, jeden pod sebe a druhý navrch.

V úterý jsme po snídani vyrazili do Jindřichova Hradce. Prošli jsme si ho, také hrad, na náměstí si někteří dali oběd a pak jsme šli do muzea, kde mají krásné expozice a také světový unikát, Krýzovy jesličky, největší mechanický betlém na světě. Po návratu k vozidlům jsme se přemístili do nákupního centra, kde jsme pořídili nezbytnosti, jako je pitná voda a hrnec a pár dalších maličkostí a s nákupem se řítili zpátky za Mílou, aby tam nebyl tak sám. Našli jsme ho v táboře, jak odpočívá po pilné práci písaře. Někteří z nás se šli vykoupat do nehlubokého a málo čistého rybníka a pak jsem šel připravovat hraní první pohádky O ztracené princezně. Hrál jsem před Formankou a dětí dorazilo dost, dokonce i někteří rodiče si pohádku nenechali ujít. A do klobouku nám naházeli 280 korun, což jsme s radostí utratili ve Formance za nápoje.

Ráno se budím čilý a v pohodě. Dva pláště jsou řešením pohodlného spaní v hamace. Dnes nás čeká celodenní pěší výlet po okolí. Naplánoval jsem ho už v Praze a moc jsem se na něj těšil. Výhoda je, že se skoro celou dobu držíme turistického značení. Hned na silnici se napojíme na červenou značku a ta nás dovede pohodlnými cestami až k zámku Jemčina. Máme kočárek a tak jsme limitováni lepšími cestami, ale na výběr je. Zámek je na prodej a odpovídá tomu i nabídka jídel i obsluha. Po snědení několika polévek jsme se přemístili do druhé restaurace, kde sice měli jen jedno hlavní jídlo, ale bylo dobré. Vedro k padnutí. Po obědě pokračujeme dál, na žlutou značku, kde nás přivítá zbrusu nová asfaltová silnice, kde se kočárek veze jedna báseň. Někteří loví houby a když slyším, jakou z toho mají radost, s krajním odporem se přidám a po očku koukám do mlází, zda tam nezahlédnu klobouček jedlé houby.

Dojdeme až k Černínské kapli, která je ještě hezčí, než na fotografii. Zde uděláme několik skupinových fotografií a jdeme do hospůdky Pecák, kde se řádně občerstvíme na poslední etapu cesty. Nyní jsme opustili značenou cestu a vydali se po silničce k rybníku Holná. Někteří sice brblali, že jdeme špatně, ale já si byl celkem jistý. Po dvou kilometrech a dalších deseti houbách jsme byli zpátky u altánu, kde jsme se dopoledne fotili. A kde se vloni slavnostně sázel stromek ořechu, ale ten tu už není, protože ho někdo čmajznul. Prostě jsme jenom lidi. Sebral jsem pořásnou haluz tvrdého dřeva a došel s ní až k ohništi. To jsem již cítil, že není něco v pořádku. A pak jsem si všiml, že moje hamaka vykazuje známky naplněnosti. Jdu tedy k ní a najednou na mě bafne pan Berka. To bylo příjemné shledání!

Večer jsem opět hrál pohádku, tentokrát O třech bratřích a živé vodě. A opět byl sukces, ale děti byly o poznání veselejší a živější a tak bylo třeba je držet více na uzdě, aby mi z pohádky neudělali ródeo. Peníze z klobouku jsme opět vyměnili za pití, já se konečně vysprchoval a byla to lábuž a sešli jsme se v táboře, kde jsme si příjemně povídali a pak jsme hráli lístečky, což navrhla Deniska a všem se to moc líbilo a hráli jsme lístečky až dlouho do noci, až mne vyhnala zima do pelíšku a pak už jsem jen chvilku poslouchal, jak se ostatní baví a pak už jsem opět usnul.

Ve čtvrtek jsme se vypravili na autovýlet s panem Berkou. Cílem byl zámek Červená Lhota a také tvrz v obci Pluhův Žďár. Pěkné horko jsme chladili výbornou zmrzlinou, prošli jsme si okolí oou památek a nakonec jsme se i obstojně najdeli v Kardašově Řečici, kde jsme i nakoupili na večerní opékání buřtů a další potraviny. Pana Berku jsme zanechali na autobusovém nádražíčku, odkud se vrátil do Prahy a jeli jsme do tábora. Navečer jsem zahrál poslední pohádku O zachráněném království a přisedli jsme si k ohni, ke skupince lidí, co také opékali a hráli na kytaru a zpívali. Poslední večer jsme oslavili sektem, posledním vínem a také birelkou a dalšími nápoji. Obloha se tvářila na déšť a slyšeli jsme i bouřku a tak jsme sundali hamaku, což se ukázalo jako předčasné a tak jsem ji opět pracně věšel a vyspal se opět pod širákem.

V pátek se už jen balilo a pak chvíli sedělo ve formance, kde jsme si dali poslední kofoly a také masové topinky, které tu dělají moc dobré. A pak jsme se rozloučili a vyrazili zpátky do Prahy, abychom stihli oslavit narozeniny Denisky a zahrát si ještě několik her včetně lístečků a tak. Vymysleli jsme, že příští rok vyrazíme na výpravu do středověku. Jsem na to zvědavý, jak to celé dopadne a zda vůbec přežijeme. Tak nám držte palce, máme na přípravu celý rok.

2.-6.7.2014 - Skokovská poutní stezka

Podrobné vyprávění i fotografie naleznete na samostatné stránce:

http://www.putovanihrocha.cz/putovanihrocha/34-2014-Putovani-do-Skoku

22.6.2014 - Dětské odpoledne v Kojeneckém ústavu v Praze

Po roce nás opět Vláďa Ženíšek (Villa Dreuici) pozval na akci, která se koná na Praze 4, v Kojeneckém ústavu. Opět jsme tu hráli pohádky, Jindra malovala dětem na obličeje různé hrdiny (berušky, netopýry, spidermany, myšky...) a pan Berka obsluhoval dětskou kušovou střelnici. Z Bukovan jsme přivezli celkem 1.000,- a dnes jsme v kasičce našli 500,- a tak jsme těch patnáct stovek předali Kojeneckému ústavu, aby se děti, které mají život dobrodružný už od počátku, se mohly mít o něco lépe.

21.6.2014 - Slaný a Bukovany

Dneska to bylo celkem napínavé. Příliš mnoho akcí na jeden den, ale nakonec jsme to dali. Ráno jsme jeli do Slaného, na Slánksý Tuplák, kde jsme hráli pohádku O ztracené princezně. Dokonce nám z pivovaru Antoš půjčili kanón a tak jsme během pohádky stříleli. Pak jsme se rychle zabalili a vyrazili směr Dětská léčebna Bukovany, kde se koná Zámecká slavnost (již osmá) a kde budeme hrát pohádky dvě. Cestou jsme se dostali do stojící kolony, ale naštěstí nás to zdrželo jen málo a stihli jsme první hraní v pohodě.

Pohádky se dětem i dospělým moc líbily a já měl radost. Pak jsme předali léčebně kasičku s vybranými penězi (Kč 15.000,-) a nebýt toho, že si z toho moderátor dělal nepokrytě legraci, měl bych radost i z tohoto obdarovávání. Mrzí mě, když naše pomoc není správně chápána a její přijetí je kompenzováno bezduchým humorem bez špetky intelektu. No nic, asi za to léčebna a její pacienti nemohou.

Do kasičky jsme zde získali celkem Kč 1.000,- a ty jsme odvezli, protože je chceme předat zítra v Kojeneckém ústavu.

24.5. 2013 - Dětský den v Kunraticích

Jeli jsme s panem Berkou na dětskou akci. Jindra maluje na dětské obličeje a já střídavě hlídám u střelnice s panem Berkou a střídavě hlídám naše dvě neposedné děti. No mazec. Nakonec jsme to dali a dokonce jsme získali i 1.550,- do kasičky za dárky Putování Hrocha. Vezmeme je do Bukovan, už se to blíží.

18.5.2014 - Rodinný výlet Kunratickým lesem

Život je změna a tak se tenhle výlet několikrát zrušil a obnovil, aby nakonec rozhodně rozhodl Děda Prokop, že se jde za každého počasí a tak jsme šli, přestože by se dalo lépe lenošit v pelíšku a poslouchat bubnování deště na střešní okna. Během historicky krátké doby jsme se připravili a metrem vyrazili na druhý konec Prahy, na stanici Chodov. Zde už byl Zbyněk s DP a mohutně mávali. To bylo vítáního. Pak jsme vyrazili k autobusům, kam měl dorazit Martin s Adámkem, ale přijeli také metrem a tak jsme se potkali až u nákupního centra. Byli jsme komplet a v dobré náladě. Zatím neprší, jen se to mocně mračí.

Vyrážíme rovnou do lesa a chytáme se modré turistické značky. Dáváme si občerstvovadlo z Martinovy placatky a chutná nám. Po chvíli se napojíme na zelenou a klesáme. Potkáváme několik kočárků a psů. Na jednoho velkého DP zahrozí deštníkem a dostane vynadáno od paničky. Potkáme dětské hřiště, které je tak promáčené, že na něj nemůžeme. Také pramen Václavka, který je téměř suchý, přestože stále prší. Dojdeme až k lesní ZOO, kde někteří krmí jelena, jiní si jdou na skluzavku a houpačky a další jsou na tankovou Plzínku do nedaleké krčmy U krále Václava IV.

Nejprve se vrhneme na zahrádku, kde mají i dětský koutek s trampolínou. Ovšem začíná pršet a některým se nelíbí ani obrovské lejno u trampolíny, nedaleko cedulky, že vstup je psům zakázán. Po jednom pivu se někteří přesouváme pod střechu, do restaurace. Mají tam jiný jídelní lístek a jiné (vyšší) ceny. Přesto si dáváme jídlo, už je čas oběda. Zbyněk s Martinem a Adámkem zůstávájí venku a dávají si jablečný mošt, kterému říkají cider na ledové kře. Což se v této zimě báječně hodí. Dojíme a vyrážíme na další cestu, tentokrát po žluté turistické značce, rovnou ke Kunratickému potoku. Za slušného deště dojdeme k dřevěnému altánu, kde se opět posilníme z placatky, přečteme si hambaté nápisy a vyrazíme dál, ke druhé zastávce, restauraci Na tý louce zelený.

Zde mne překvapuje, že mají všude rezervace, ale nakonec se vecpeme dovnitř ke dvěma stolkům. Objednáváme si ovocný kvasnicový speciál a číšník nám ho donese se slovy: "Tady je ta voňavka". Péťa je utahaný a tak trochu řve, ale za chvilku v kočárku usne a tak si můžeme dopřát i nějaké občerstvení ve formě zeleniny a topinek a dalšího piva. Na to už Martin nečeká a mizí i s Adámkem na autobus. Pivo tu mají neobvykle narvané plynem, což se projevuje v našem říhání a posléze i jinými zvuky. Přestalo pršet. Jdeme zase ven, po prohlídce areálu a prozkoumání dřevěného hrocha se vydáváme po žluté značce dál. Poté, co prohlásím, že ta cesta je pěkně po rovině, se objeví první kopec, který vydusáme a pak další a další. Už raději mlčím.

Stále po žluté dojdeme až k velkému zelenému rybníku Labuť, kde se prohání ptactvo a vypadá to pěkně. Odpojíme se od žluté a za chvilku už jsme zase v civilizaci a na zastávce autobusu, který nám hned jede. Doveze nás na stanici metra Kačerov a pak už pěkně domů, do tepla a do sucha. Byl to pěkný výlet a už teď se těším, až si ho dáme za sluníčka a ve větší sestavě.

Zbyněk výlet také popsal a pověsil i fotografie.

3.5.2014 - Město draka, Trutnov

Poněkud se ochladilo. Z 25 stupňů na 2. No hrůza. Jedeme na akci s dobovými řemesly a čeká nás cesta dlouhá dvě hodiny. Ráno jsme naložili autíčko a v sedm hodin vyrazili směr Trutnov. S hrůzou jsme sledovali, jak se stále snižuje okolní teplota a na konci dálnice D11 jsme potkali Hynka s Helčou, ale srdnatě jsme jim ujeli. Přesně v 9:56 jsme zastavili v Trutnově na Dolní Promenádě, u řeky, kde byla zima největší. Pan oraganizátor nám vyznačil prostor, v tom dorazili přátelé z Mladé Vožice a začali jsme připravovat ležení. Záviděl jsem panu kováři jejich stánek nad autem a rozhodli jsme se pevně, že to taky vyrobíme.

Pak jsme zapálili oheň v kamnech a připravili těsto na bramborové placky se škvarkama. Také jsem si připravil ukázky písmomalířství a zabalil se do pláště. Jindra začala péct placky a lidé přivábeni lahodnou vůní začali chodit pro vzorky. Také si zkoušeli psát brkem a byla to legrace. Někteří si své výtvory vzali s sebou na památku. Také jsem vyzkoušel kaligrafické bombičkové pero a píše se s ním jedna báseň.

Po čtyřech hodinách nám došlo připravené těsto (7 kg) a tak jsem vyrazil do obchodu pro chleba, abychom mohli alespoň péct topinky. Vzal jsem dva bochníky a za chvíli byly pryč a tak jsem šel pro další chlebík. Teplo bylo pouze u svíčkařek, u kuchyně, u kamen a u kováře, jinak byla zima šílená. U kovářů kovali podkovy pro štěstí a byla to legrace, jak řvali BUM, BUM, BUM! Dokonce si někteří lidé vybrali knížky Putování Hrocha nebo placku a tak jsme do kasičky nastřádali Kč 560,-. Děkujeme přispěvatelům a přidáváme k ostatním penězům, které zanedlouho předáme podporovaným projektům. Chvíli po devatenácté hodině jsme všechno zabalili a vyrazili přes Holín (kde jsme přepadli Zbyňka s Petrou a málem zaparkovali do žhavého) domů, kam jsme přijeli kolem desáté večerní. Byl to perný den, ale moc se vyvedl. Doufám, že už bude jen tepleji :)

1.5.2014 - Benešovský jarmark

Po včerejším "pálení čarodějnic" jsme dnes vstávali o půl páté, abychom byli včas v Benešově. Bylo třeba naložit auto, předat děti babičce a převléknout se do historického. Zvládli jsme to celkem v pohodě a časový plán byl naplněn. Obsadili jsme strategické místo na Malém náměstí, odjeli s autem (protože ještě nemáme dobové krytí, jako Hynek s Helčou), postavili stoly a lavice, rozložili divadlo, připravili malování na obličej a šli se pozdravit se všemi známými. Hraní jsem naplánoval na 10, 12, 14 a 16 hodin, aby to bylo pěkně rozložené. Princové opět zachraňovali princezny (třeba princ poutník Jarda) a chodili pro živou vodu.

A samozřejmě jsem vzal s sebou i dárky Putování Hrocha, aby se lidé mohli obdarovávat. Celkem jsme v kasičce za dárky Putování Hrocha nasbírali Kč 1.080,- a lidé si rádi odnášeli i další dárky v rámci akce 1+1 (k výročí 10 let Putování Hrocha). K jídlu jsme měli řízky, co smažila Jindra, koláčky, maso z grilovaného vepříka, pistáciovou zmrzlinu z cukrárny, kde jsem fixem mohl počmárat zeď, bramboráky a tak není divu, že některé z nás trochu bolelo bříško.

Pan Berka motal vlákno na kolovratu, Danča pekla cmundu, Míla krasopisoval, Peti Kadeř s Lenkou hlídaly kušovou střelnici, Jindra malovala na obličeje, Ivanka malovala slony a mamuty, holky Dobiášovy vařily a tvořily svíčky, Martin tesal, Helča s Hynkem kovali a taky předváděli zbraně převážně nevážně v rámci šermířské přednášky a byl tam i dráteník a keramičky a spoustu dalších řemesel.

Akce byla vyvedená, počasí také a tak nezbývá, než se těšit na nějakou další, kde budeme s kamarády a dobrými lidmi.

29.3. 2014 Geocachingový event v Osvěžovně U Koblížka

Další povedená akcička organizovaná Dílnou U mnicha z Plzně. Přestože jsem geocachingu dosud nepodlehl (protože vím, že by to nedopadlo dobře), s kačery si vcelku dobře rozumím. Jsou to milí lidé se smyslem pro humor. Alespoň ti, kteří se zúčastnili těchto našich akcí, takoví jsou.

Ke Koblížkům jsem dorazil včas, přesto tu už mnich byl a měl připravený stolek se svými náležitostmi. A nebyl sám, už tu bylo několik kamarádů. Rychle jsem proto vyložil svoje věci a připravil promítání ve stodole i divadlo. Za chvíli už byl sál plný a dokonce dorazil i bratr Petr a měl svůj dominikánský úbor a tak se dokonale hodil k mnichovi. Promítání a vyprávění o cestách jsme zahájili losováním jedné knížky Putování Hrocha 6. Pak už šla jdna fotografie za druhou a já vyprávěl příběhy z našich cest, některé už deset let staré.

Na závěr vyprávění jsem sehrál i pohádku O třech princích a živé vodě. Protože se žádnému z přítomných dětí nechtělo do hraní, museli jejich role převzít dospělí. Jako první se přihlásil bratr Petr a hrál jako o život. Dokonce mu byla jedna role málo a neustále usiloval o roli Chytromila, což se mu nakonec podařilo. Bylo komplikované brzdit jeho elán a nadšení pro prkna, co znamenají svět a už chápu Viktora, když jsem mu hatil jeho hry. Nakonec to dopadlo dobře a živou vodu jsme získali.

Návštěvníci si pořizovali i dárky Putvání Hrocha a tak jsem v kasičce napočítal Kč 1.600,- a mnich si pořídil knížky za další tisícovku a ještě jednu tam hodil za vyprávění a pohádku. Celkem jsme tedy získali Kč 3.600,- a moc děkujeme za velkorysost, zejména v dnešní době. Také jsem od mnicha dostal dárky, některé jsme snědli hned v sobotu, jiné ochutnáme v Klubu, na některých je trackovatelný nápis. Tak jsem zvědavý, jak to celé dopadne.

22.3.2014 - Josefínské trhy ve Slaném

Tohle je tradiční akce, které jsme se s vozíkem a dárky Putování Hrocha zúčastnili v roce 2011. Tehdy se mnou jel Zbyněk a byla nám tam pěkná zima. Poprvé jsme se tu potkali s Mílou Součkem a také s Mílou Blahníkovou. Tentokrát jsme jeli v jiné sestavě, s babičkou a dětmi. Zima nám tentokrát nebyla, ale počasí se tvářilo všelijak. Ráno dokonce pršelo, ale pak přestalo. Naložili jsme hroší auto po střechu a vyrazili do Slaného, kde už bylo náměstí zaplněné stánkaři. Naštěstí se nám podařilo zaparkovat kousek od místa hraní pohádek, kde jsme také poskládali lavice a stůl, složili vozík a vyskládali dárky Putování Hrocha.

Po první pohádce dorazil Zbyněk s Petrou, jen na skok, protože Rora slavila narozeniny. Zbyněk byl prvním přispěvatelem do kasičky a vybral si dětskou knížku. Dokonce využil i akci 1+1 a po něm i další. Celkem jsme napočítali v kasičce Kč 1.660,-. K těm jsem přidal část peněz, co jsme získali přes zimu a paní Míle Blahníkové jsme celkem předali Kč 4.000,-, které by měly pomoci v Dětském domově Unhošť. Děkujeme všem přispěvatelům a přejeme pěkné počtení a samozřejmě obdarovávání druhou knížkou.

Do Slaného dorazil i Míla Souček, zrovinka, když jsme se občerstvovali v nedaleké restauraci a přisedl si k nám. Na počest třetího výročí našeho setkání donesl i krásný a výborný dort ve tvaru velké trojky. Prý to původně byla růžová šestka a on donutil cukrářku, aby z toho udělala zeleno-žlutou trojku. Mazec. Celkem jsem dneska hrál čtyřikrát a při poslední pohádce začalo pršet. A začali jsme hned po skončení balit a někteří další také. Pak se počasí umoudřilo a na chvíli pršet přestalo, pobalili jsme i zbytek a začala pořádná průtrž mračen. A blesky bylo také vidět a hromy zněly mocně. Rozloučili jsme se a na zpáteční cestu vyrazili. A že měla paní Věra nedávno narozeniny, zastavili jsme se ještě v Žižicích na kus řeči.

21.3.2014 - Klepání na vodáckou bránu

Po šíleně dlouhé době jsme si dopřáli koncert, dokonce dvojitý. Díky Mílovi Pražákovi a DRONTE jsme si mohli vychutnat koncert skupin Devítka a Strašlivá podívaná v moderním Klubu Mlejn. Vyrazili jsme s mírným předstihem a dokonce nám jela i tramvaj. Nikdo nestrhnul troleje a my byli ve Mlejně s půlhodinovým předstihem. Pozdravili jsme se s kamarády a dali si na baru pivko. Pak jsme obsadili šestou brázdu, poslouchali písničky, kochali se fotkami z minulého roku, vzpomínali na zážitky a těšili se na akce roku letošního. Už aby bylo pěkné počasí, květen a my mohli vyrazit na některý z hudebních festivalů, který Míla Pražák pořádá. Děkujeme, Mílo.

1.3.2014 - Ořechovka - geocachingový event

Mnich tuhle akci naplánoval s velkým předstihem a dobře udělal, protože postupem času se ukázalo, že na stejný den připadají další akce (například Šermířská burza v Plzni, Řemesla v Brandýse nad Labem a další). A protože jsem konzervativní a pokud něco slíbím, pak už to neodvolávám, těšil jsem se na Ořechovku, kde jsem nebyl asi deset let. Ráno kolem deváté jsem začal nakládat hroší auto. Byl to trochu nezvyk, protože jsme dlouho na žádné větší akci nebyli. Hlavně nic nezapomenout. Kromě vyprávění o poutích mne dneska čeká i divadlo.

Cesta ubíhala dobře, protože v sobotu moc aut nejezdí a restauraci jsem našel také hned. Byl jsem zde půl hodiny před otevřením a tak jsem se šel projít po okolí. Moc se mi tu líbí, vilky a spousta místa v ulicích, klid a pohoda. Hned bych si tu vyhlédl nějaké bydlení. Pak jsem si sedl do auta a čekal, až bude půl jedenácté a pustí mě dovnitř. Za chvíli přišel pán z restaurace, zeptal se mě, jestli jsem Hroch a pak mě pozval dovnitř. Už měli otevřeno. Tak jsem nanosil všechny věci, připravil promítání a také divadlo. A vozík ke vchodu. V tom dorazil Mnich a s ním i kamarádi z Plzně a už bylo veselo.

Pak jsem zjistil, že mám podklady na různých médiích a rozhodl se, že to zkopíruji na jedno místo. Netušil jsem, že objem dat je tak veliký, že to pak zabralo asi půl hodiny. Naštěstí to program neohrozilo. Dokonce dorazila i Magdaléna, kterou potěšilo dobrovolné vstupné pro členy Klubu a Hroší poutníky. Chvíli před zahájením přišel Zbultran ve žlutém historickém Hroším tričku. Dal jsem si Kofolu a začal s promítáním a vyprávěním. Opět jsem se ponořil do historie, tu půl tisíciletí staré, tu deset let. Zavzpomínal jsem na zážitky z putování a přemýšlel, kdy zase někam vyrazíme.

Po dvou hodinách jsem předal slovo Petru Mašínovi, který se usadil na pódiu a zahrál nám své písničky, také Ježka a Hrošího poutníka a Jepici Alici a mnoho dalších. I personál za barem se slušně bavil. No a nakonec jsem zahrál pohádku O ztracené princezně, do které jsem zakomponoval novou postavu prince Zvědavky z Otazníkova. Podařilo se zabít draka a princezna (maminka) si vzala prince (syna) a byla slavná svatba. Mnich mezitím čile předával dárky Putování Hrocha všem, kteří se rozhodli přispět na podporované neziskové projekty. Celkem jsem v kasičce na vozíku napočítal Kč 3.390,- a děkuji všem, kteří se o to zasloužili. Pak mi Zbultran pomohl naložit auto a vyrazili jsme na kachnu k Rudánkovi.

11.1. 2014 - tradiční výlet na Bacín

Minulý rok nás na Bacín šlo pět. Byla zima, mráz a ještě jsme netrefili tu správnou stanici a tak jsme si putování prodloužili. Letos to bylo jiné. Pomocí sociální sítě jsme se pěkně svolali a na Hlavní nádraží k pokladnám dorazilo množství poutníků. My jsme tam byli díky babičce skutečně včas a tak jsme si mohli zajít do Billy na něco dobrého a pak ještě do čokoládového obchůdku. Pak jsme se potkali s organizátorem Zbultranem a Petrou. Šli jsme sehnat svíčky a zapadlovadlo. Svíčky měli v květinářství, zapalovač ve slevě byl naproti. Špatně škrtal. Pak jsme se vrátili k pokladnám a dorazila Ajka s Martinem a Adámkem, Radek, Petr a Náčelník se Cidem a také Erik s Maruškou a Davídkem. Nakonec dorazil nepřehlédnutelný Ondřej s Markétou lásečkou. Drobná nervozita nastala při čekání na Dědu Prokopa, ale vše se vysvětlilo a on na nás čekal na Smíchovském nádraží.

Ve vlaku jsme tradičně obsadili horní patro, kde je nejméně místa a ještě, než jsme dorazili na Smíchov, už byla otevřena první láhev rumu. Při vítání s DP na Smíchově, nás tento poznal i po čuchu. V pořádku jsme vystoupili v Zadní Třebani, kde na nás čekal přípoj do Litně. Ještě musíme počkat na vlak od Berouna, ve kterém by měl dorazit bratr Petr. Vlak přijel, ale nikoho podobného Petrovi jsem nezahlédl. Jen jeden šílenec, celý v maskáčovém fleecu. No vypadalo to jako medvídek Pú. A byl to on, pod kapucí se na nás zazubila milá příjemná tvář. Byli jsme komplet a vyrazili směr Liteň. Tentokrát jsme vystoupili správně, udělali startovní foto, vlastně několik, napili se na cestu a vyrazili po modré TZ směr obchod se sekanou. Ten jsme vzali útokem, nakoupili jídlo a také nějaké pití, včetně Myslivce, Rulandy šedé v litrovce a netradiční Frankovky modré. Vydali jsme se po zelené TZ směr Mramor.

Do pěkného kopečku, jak jinak, s plným pupíkem. Počasí je úžasné, sluníčko svítí, je o něco chladněji, než při výletu na Valečov. Pod námi se otevírá krásný pohled na Liteň a v dálce také majestátní Karlštejn. Kocháme se a také se naše skupina trhá. Musím přiznat, že bez sněhových závějí se jde výrazně lépe. Přejdeme dvě pole a už funíme na Bacín. Za chvíli už jsme u průrvy, kde Zbultran zapaluje svíčky, obětuje víno a dělá další rituály. Konzumujeme další víno, povídáme si, fotíme se. Nakonec ještě vyběhneme na geografický vrchol Bacína, kde zpíváme. Pak sestoupíme a opět se napojíme na zelenou značku. Cesta je pěkně blátivá a ještě tu jezdí šílenci na čtyřkolkách a kroskách. Asi zábava. Sluníčko se schovalo. Projdeme mlázím, lesem a dojdeme až na silnici, která nás dovede až k odbočce na Tobolku. Na tuhle část se moc těší zejména Petra. Ale stoupání zvládneme celkem v pohodě.

V obci Tobolka vytřídíme odpadky a také se hromadně zvážíme na velké váze, ale chybí nám asi čtyři tuny, abychom pohnuli ramenem váhy. Pokračujeme stále po zelené a začíná pršet. No, spíš kapat, ale pěkně to klouže. Dojdeme až do Tetína, který je tradičně ospalý a téměř liduprázdný. Najdeme otevřené dveře kostela sv. Ludmily a za nimi krásný Betlém. Po prohlídce městečka se vydáme na poslední část výpravy, sestup do Berouna. Cesta je brutálně bahnitá a moje kopyta váží alespoň deset kilo. Každé. Dojdeme až k nádraží a rovnou si to namíříme do pivovaru. Je plno a velmi ochotný číšník nám oznámí, že se u nás za hodinu zastaví. To nám neudělá radost a tak si pro pivo dojdeme sami. Nakonec se zvedneme, nakopuíme petlahve u váhy a jdeme na vlak, který nám jede za chvilku. Rozloučíme se s bratrem Petrem, který se vrací do Plzně a kterého uvidíme příští sobotu. Ve vlaku Náčelník flirtuje se dvěma dívkami, které se ho trochu bojí, ale je to jen legrace. Jsem zvědavý, jak se povede tradiční únorový výlet Po stopách kocoura Mikeše.

Fotografie jsou umístěné zde.

A jak to zapsal Zbultran?