A je tu sobota a s ní i Zbultranův výlet na Bacín. Jako každý rok se těšíme, ovšem letos to prostě nedávám celé. Jednak mě bolí záda a také jsem přešel na Inzulin, kvůli zdárnému průběhu operace a hojení. Jsem nějaký unavenější. Nakonec jsme se rozhodli, že pojedeme autem a počkáme na ostatní v Litni na nádraží, kam dojedou vláčkem. Cesta byla dobodružná, ale zvládli jsme to krásně a na nádraží dorazili asi pět minut před příjezdem výletníků. Petra poslala smsku, že už jedou a já se snažil mlžit, že jsme nikam nejeli, ale nesbaštili mi to. Vítání bylo bouřlivé a veselé, udělali jsme startoví fotku a vyrazili do centra městyse, kde je na rohu krámek a v něm pravidelně nakupujeme dobroty. Pěkně to klouzalo a já byl rád, že nemusím ťapat celou trasu. Dokonce DP uklouzl a natloukl si koleno, ale nesl to statečně.

V krámku měli otevřeno a tak jsme se tam vehnali a nakoupili sekanou a housky a klobásy a škvarkové placky a další potřebnosti. Všechno jsme to zkonzumovali a parta se vydala na další cestu. V čele Zbultran s Petrou a za nimi brašul Petr, Petr Mašínek, DP, Ajka a Maruška s Davídkem. My se vrátili k autu a pak přejeli k překrásné hrobce rodiny Daubkovy. Tu jsme našli a obhlédli a pak se přesunuli do obce Vinařice, pod památný vrch Bacín. Cestou jsme potkali několik myslivců s puškami a bylo nám jasné, že se něco děje. Zaparkovali jsme na návsi u odpočívadla a vyrazili směrem k Bacínu. Pěkně to sklouzalo, ale jen na silnici, na poli už to šlo. Pěkně fouká a sněží. Nahoře u remízků vidíme dva lovce, jak číhají. Jdeme k nim. Jindra zjišťuje, že tu číhají na kance a že bychom tam neměli chodit.

Jsem odhodlaný se na vrchol kopce dostat a tak prohlašuji, že dál půjdu sám. Jindře se to pochopitelně nelíbí. Za chvíli z lesa vyrazí dvě šílená zvířata a lovci po nich pálí jako zběsilí. Přehodnocuji svůj záměr a vracím se s rodinou k autu. Zvířata běží dál, opět do lesa. Voláme skupině výletníků, je jim jedno, že se tu střílí, mají to k Bacínu ještě asi hodinu. My se vrátíme k vozu a jedeme jim naproti. Potkáme se na poli před Bacínem. Než k nim dojdu, uklouznou mi kopyta a upadnu na zem. To je radosti. Pak se domlouváme, co dál a mezitím vypijeme dvě lahve vína. Lovci nám nedoporučují jít nahoru. Vidíme další vyplašená zvířata, jak běží nahoře na kopci. Prý máme ještě chvíli počkat. Nakonec se rozloučíme s výletníky a jedeme domů, do tepla. Jsem zvědavý, jak výlet popíše Zbultran ve svém deníčku.

Těším se, že po zdárné operaci dáme výlet Bacín 2. To už bude teplo a snad tam nebudou opět manévry.

Před chvílí mi volal pan doktor z Bulovky, že má pro mě špatnou zprávu. Ráno odvezli maminku sanitkou do nemocnice. Prý to nevydrželo její srdíčko. Dneska moje maminka umřela a už je s tatínkem. Konečně se dočkala. Dostala jeden rok navíc, po příhodě z ledna 2016. Je mi moc smutno. Mrzí mě, že jsme se nestihli rozhloučit. Nedal jsem jí poslední pusu a ona mě nepohladila. Je paradoxní, že táta umřel den před narozeninami maminky a ta je od té doby nechtěla dlouhá léta slavit. Dnes mi odešla maminka. Na moje narozeniny. Asi to tak má být. Maminko, moc mi chybíš, pozdravuj tátu.

Dnes je úterý 3. ledna 2017. První den, kdy mám trochu času, abych se zklidnil a poněkud se ohlédl za uplynulým rokem. Byl to pěkný rok. Tedy pěkně naditý rok na zážitky. Začátek roku se nesl ve znamení Zbultranova výletu na Bacín, lékařů, strachu o babičku, pak jsme se vrhli na různé akce s dobovými řemesly a divadlem. Byli jsme na nových místech, ale i na tradičních a všude se nám moc líbilo.

Po dlouhé době jsme si dovolili dovolenou a to rovnou letecky a do Bulharska. Bylo to sice jen pár dní, ale užili jsme si je. Pak jsem odjel do lázní, do Jáchymova, kde mne dávali po operaci páteře dohromady. Byl to pro mne silný zážitek a proto jsem každý den sepisoval deníček. Druhá část roku byla opět ve znamení nejrůznějších akcí. Skvělá spolupráce se rozvinula s MČ Praha 8, pro kterou jsme zvládli zajistit i novinky, jako je Kočovná vinotéka a další roztomilosti. Byli jsme i u rozsvěcení vánočních stromů a bylo to moc povedené.

V závěru roku jsme připravili několik předvánočních party a užili jsme si i Vánoce. Míla Souček předal obálku s penězi za Hroší knížky na předposlední společné akci v Pacově. A užili jsme si i tu poslední akci na Starobohnickém Vánočním Těšení, kde jsme byli s řemesly a také novou pohádkou s vánoční tématikou. Moderovali to kamarádi Petr Král a Vláďa Vlach a bylo to moc milé setkání po letech.

Dokonce jsem si užil i přechod na EET, bylo to zajímavé, dobrodružné, komplikované a sofistikované.

I Silvestr proběhl ve veselém duchu, hrálo se na kytary a zpívalo se. Půlnoční ohňostroj se rovněž vyvedl, díky sousedům, kteří se překonali. Byl rozhodně více vidět, než ten pražský na Nový rok, kdy byla mlha tak hustá, že jsme slyšeli jen rány.

I Distribuční centrum si našlo nové zákazníky, kteří si objednávají Znovínská vína k nám.

Ten rok 2016 byl vážně dobrý. Zejména proto, že vše dobře dopadlo. Děkuji všem, kteří byli jeho součástí a přispěli k tomu, že byl tak dobrý. A moc si přeji, aby ten nový rok 2017 byl ještě lepší. Je to v našich rukách, přátelé.

OMNIA VINCIT AMOR