Pouť do Říma byla ve středověku jednou z nejdůležitějších cest. Proto jsem ji absolvoval hned jako druhou cestu, přesně dva roky po té první, na Horní hrad. Plánoval jsem ji asi rok, četl jsem mnoho knížek a článků v tisku a na internetu. Přesto jsem šel "svojí" cestou, kterou jsem našel pomocí map. Ostatně mapy, to byl oříšek hned na začátku. Českou republiku mám v měřítku 1:50.000, Německo a Rakouskou jsem poskládal z jednotlivých mapiček ve stejném měřítku, ale Itálii jsem získal jen v 1:200.000 pro motoristy. Žádné vrstevnice, žádné turistické informace. Odevzdal jsem se tedy do rukou vyšší moci.

Také jsem usiloval o setkání s papežem, hlavou katolické církve a morální veličinou. Přestože jsem nebyl ani pokřtěn, sliboval jsem si o tohoto setkání něco víc, než jen společenský akt. Netušil jsem ovšem, jak složité bude se k papeži dostat. Nakonec se to povedlo, to už jsme byli v Římě a setkání bylo vskutku neobyčejné. Navíc jsem ostatním lidem dal hmatatelný důkaz toho, že věci se povedou, pokud jsou správné, věříme jim a něco pro to uděláme.

Všechny zážitky z putování, zápisky zcela neznámých lidí i kamarádů, fotografie, jsou umístěny do třetí knížky Putování Hrocha. To je ta se žlutou mašlí. Na cestě mne doprovázeli kamarádi, den, dva. Někteří i týden či dva. Celou cestu mne doprovázel pouze Soron ve stříbrném autíčku a pak Ten, který není vidět, ale hodně nám pomáhá.

Byla to velká zkušenost, trvající 53 dní. Překonal jsem pěšky 1544 km, hranice šesti států, Alpy, tunely i sám sebe. Vzpomínám na to v dobrém, i když mi nebylo pokaždé do zpěvu. Puchýře, které jsem si způsobil poslední den, se dávno zahojily a vzpomenu si na ně jen při Povídání o středověké pouti, pořadu,. se kterým jezdíme za lidmi po celé republice. Promítáme jim fotky a videa z cest, vyprávíme o zážitcích a máme pro ně s sebou i dárky Putování Hrocha.

Fotogalerii z cesty do Vatikánu najdete ZDE.