V roce 2005 se z Hrocha stal poutník Hroch. Hledal jsem totiž způsob, jak získat Hornímu hradu peníze na záchranu a obnovu. A protože už nestačily moje peníze, chtěl jsem zapojit i další lidi. Řekl jsem si, že požádám lidi o 200,- a za to jim dám dárek. Ne obyčejný dárek, ale něco, co se týká Horního hradu a také mojí osoby.

Rozhodl jsem se pro pěší gotickou pouť z místa mého bydliště na Horní hrad. Nechal jsem si ušít kompletní gotické oblečení, sehnal jsem si onuce (na nohy), pořídil si kontaktní čočky a další a další přípravy, které zabraly půl roku. 25.4.2005 v 7 hodin ráno jsem vyrazil na cestu a hned v prvních metrech si uvědomil, že to nebude legrace. Že kabela, kterou jsem si ušil a do které jsem vložil spoustu potřebností, je velmi těžká a nesvědčím mým vyhřezlým ploténkám. Zjistil jsem, že gotické boty nejsou vůbec pohodlné a že neumím vázat onuce.

Přesto jsem po šesti dnech dorazil na Horní hrad. Majiteli jsem předal Fénixe, dvouruční meč, který, pokud bude ve zdech Hauenštejna, už mu nehrozí žádné protivenství a demolice. Ostatní zážitky a setkání, pověsti a fotografie jsem umístil do první knížky Putování Hrocha. Pokud se najde milion přispěvatelů (tedy čtenářů), bude Horní hrad zase tak krásný, jako byl za posledních (skutečných) majitelů - hraběcího rodu Buquoyů.