Hroch: (klečí) Vaše výsosti, nesu znepokojivé zprávy!

Zuzana: (přísně) To není celé!

Hroch: Ano, mám i jednu dobrou…

Zuzana: Ale kuš! Zapomněl jsi na mé tituly!

Hroch: Pravda! Vaše výsosti, inženýrko ekonomie, bakalářko umění a magistro práva všeobecného.

Zuzana: To už je lepší. Co pro mne máš? Buď stručný!

Hroch: (nahlédne do papíru) Felčaři, žoldáci, pokladna.

Zuzana: To bylo stručné příliš, trochu to doplň.

Hroch: Bouří se, válí se, je prázdná.

Zuzana: Proč se bouří felčaři?

Hroch: Třicet vajec regulačního poplatku je prý moc. Zvedá jim to cholesterol.

Zuzana: Já je vyléčím, vejce se budou odevzdávat, potřebujeme postavit další most.

Hroch: Rozumím, vejce na stavbu. To bude mít TRANSKA radost.

Zuzana: A proč se válí žoldáci?

Hroch: Stávkují. Prý chtějí modernizovat výzbroj. Posledně se jim u Sudoměře smáli i husiti.

Zuzana: A co by jako chtěli?

Hroch: Prý alespoň pro každého jeden meč, to věčné půjčování hrozně zdržuje. A taky nové přilby.

Zuzana: Co se jim na nich nelíbí? Vždyť takovou nosil i svatý Václav.

Hroch: No právě. Na dveře nám buší renesance.

Zuzana: Nikoho nepouštějte.

Hroch: To bylo obrazné přirovnání. Jako, že je nová doba. Moderní.

Zuzana: Dobrá, tak jim něco pořídíme.

Hroch: Výborně. A tím se zvolna přesouváme ke třetímu bodu.

Zuzana: To nám to pěkně odsýpá. Jsem celá unavená, už aby si vládli sami.

Hroch: Chápu. Ovšem pokladna je prázdná.

Zuzana: To byla vždycky, co je na tom divného?

Hroch: A z čeho koupíme nové přilby?

Zuzana: Prodejte ty staré.

Hroch: Kdo by si kupoval staré harampádí?

Zuzana: Dejte na každou ceduli, že je originál svatováclavská a utrhnou vám ruce.

Hroch: Je vidět, že jste na svém místě, moudrá vládkyně. Ještě jsou tu hejtmani a žádají o slyšení.

Zuzana: Jako obvykle. Zbičovat a vyhnat psy. Oni už budou vědět proč.

Fronta lidí k přepážce.

Konečně se dostane řada na paní Bubílkovou. Je značně nervózní.

Z: No to je dost, stojím tu už půl hodiny.

P: Vidíte a já sedím. A jak to mám tady pohodlný.

Z: Chcete mě naštvat?

P: Naštvaná už jste. Ještě něco?

Z: Chci zaplatit složenky a poslat balíček.

P: Jenom tohle? A s tím mě otravujete?

Z: Jsem na poště, ne?

P: To souhlasí, tak to sem dejte, podívám se na to.

Z: podává do okénka složenky a balíček

P: Takhle malej balíček jste mohla klidně poslat potrubní poštou. I holub by to unesl. No a ty složenky… jenom patnáct stovek? Škoda papíru.

Z: Prosím vás, nekontrolujte mi složenky a přijměte peníze.

P: Cože? Pokus o podplácení? Co budete za to chtít? Známku s Bobíkem?

Z: Uklidněte se, to je za ty složenky.

P: Aha. Známka nebude. Ten balíček chcete pojistit?

Z: Ano, na tisíc korun a pozor, je to křehké.

P: Hodí balíček na zem. Už není.

Z: No vy jste se zbláznil, to jsou skleničky. Posílám je synovi do Ameriky.

P: Byly. Teď jsou to střepy a ty nemusíme proclívat. Ušetřil jsem vám dvacet korun.

Z: No to vám pěkně děkuju. Teď si ho můžete strčit za klobouk.

P: Vidíte, že nemám klobouk.

Z: Tak si ho strčte…

P: Tu mám, ale nestrčím, mohl bych se pořezat. Co pro vás mohu ještě udělat?

Z: Vy nic, zavolejte mi vedoucího.

P: Nemáme vedoucího, šel demonstrovat. Za ty tři stovky se mu to vyplatí.

Z: Tak knihu přání a stížností.

P: Paninka se dívala na Ženu za pultem, co?

Z: No dovolte?

P: Já jen, že tuhle knihu tu už nemáme asi dvacet let. Ale mohu vám nabídnout tohle luxusní životní pojištění, co říkáte?

Z: Já nechci pojištění, dejte mi ty složenky a já půjdu.

P: No to by tak hrálo. Složenky vám dám, až podepíšete tuhle smlouvu na stavební spoření.

Z: To nemyslíte vážně. Tohle je vydírání.

P: Kdyby jste se lépe učila, mohla jste to dělat místo mně. Táák, pěkně podpis. Děkuji, tady jsou složenky a další. No šup, nezdržujem!

Černý: Bezpečné silnice, do každé vesnice, vážení přátelé. Takto vtipně uvedu dnešní hosty, paní Opatrnou z Ligy pomalé jízdy, dobrý den.

Opatrná: (velmi zvolna) D-o-b-r-ý-ý-ý-d-e-n…

Černý: A pan Utržený, z Unie pro rychlost.

Utržený: (extrémně rychle) DDééén!

Černý: Svižně, to se mi líbí. Vy se s tím nemažete.

Utržený: Rychlost, rychlost je důležitá. Není čas na čekání. Ptejte se rychle.

Černý: Tak, snad dáme přednost dámě.

Utržený: Na dámu není čas, zahrajeme si jí jindy.

Černý: Myslím dámu Opatrnou.

Utržený: znám jenom dámu žravou.

Opatrná: (zvolna) Jááááá čekáááám…

Černý: (obrátí se na Opatrnou) Tak, co chcete prosadit, paní Opatrná?

Opatrná: Oooo…

Utržený: Zrušení dopravních značek B20a, B21a, pak B28 a B29.

Černý: Ještě jednou, pane Utržený a odpojím vám port!

Opatrná: Omezooovače rychlooostiiii do všech aut.

Utržený: Vy už ho máte, že?

Opatrná: Já nemáááám autoooo…

Utržený: Nemyslím v autě (ukáže na hlavu).

Černý: Já vás varoval, dejte sem ten mikroport.

Utržený: To si mě nejdřív musíte chytit. (zdrhá mimo záběr)

Černý: (běží za ním)

Opatrná: (normálním hlasem čte z listu) Takže za prvé: omezovače rychlosti, za druhé závorou chráněné přechody, za třetí molitanové matrace na předky vozů, za čtvrté trest smrti pro piráty silnic, za páté pětadvacet na holou všem, co pospíchají.

Černý: (vrací se s mikroportem, je udýchaný) Všechno? Takže se máme na co těšit. Já se omlouvám, ale šíleně pospíchám domů, takže dobrou noc.

Opatrná: Jak dobrou noc? (švihne rákoskou ve vzduchu)

Student: Jé, dobrý den, paní učitelko!

Učitelka: Já jsem soudružka učitelka.

Student: Soudružka jste byla za mlada, teď jste paní učitelka.

Učitelka: Ne, ne, já jsem soudružka pořád. Tajně si platím známky. (ukazuje průkazku)

Student: Pěkný. Hlavně ta s Fifinkou.

Učitelka: A co vy? Stále studujete?

Student: Kdepak, já vydělávám na váš důchod.

Učitelka: No jo, ty jsi byl vždycky lempl. Můžu ti tykat?

Student: Určitě, ale už mne nemlaťte, prosím.

Učitelka: Asi sis to zasloužil. Kde jsi seděl?

Student: U okna, třetí lavice.

Učitelka: Myslím basu, všichni jste rostli pro šibenici.

Student: Ale já neseděl.

Učitelka. Zatím. Takže jsi můj pedagogický úspěch. Vida. Jak se jmenuješ?

Student: Binder.

Učitelka: Binder? Jasně, Binder. Skvělý žák, pilný, svědomitý, čistotný.

Student: To byl asi táta. Mně jste dala čtyřku na vysvědčení.

Učitelka: Není možná. Vždyť jsem byla na vás tak hodná.

Student: Nepřeskočil jsem kozu a vytrhnul kruhy ze stropu.

Učitelka: Už vím a při výmyku jsi mi vyrazil zuby jak Babákovi.

Student: Zakázala jste mi tělocvik hned poté, co jsem zlomil kladinu.

Učitelka: To už je dávno. Zuby mám umělé všechny, kladinu jsme spálili a kozu už bys jistě přeskočil, viď?

Student: Dneska už i koně nadél.

Učitelka: Ale musel by ležet.

Student: Né, vážně, začal jsem sportovat.

Učitelka: Provozuješ sumo?

Student: Soudružko, vy si z toho děláte legraci. Náhodou hraju bowling.

Učitelka: Všimla jsem si, že máš pár boulí.

Student: Ty mám od manžela.

Učitelka: Registrované partnerství?

Student: Ne, načapal nás.

Učitelka: To se nedivím, když máš stovku za dvě minuty.

Student: No, vy za dvě minuty nevyděláte ani pět korun.

Učitelka: Nebuď drzý nebo budeš po škole. A dej mi žákovskou, pozvu si rodiče.

Poslanec: Dobrý den, mohl bych si prosím objednat? Jsem tu nový.

Kantýnská: To vidím. Hned jste mi přišel takový slušný. Vás bych tipovala na humrový chlebíček.

Poslanec: Ano, mám rád humrové chlebíčky. Jak jste to poznala?

Kantýnská: Kus toho posledního máte na kravatě. Z jaké jste strany?

Poslanec: Jsem demokrat.

Kantýnská: To jste všichni, jde o to, jestli občanský nebo sociální.

Poslanec: Proč vás to zajímá?

Kantýnská: Jako občanskému demokratovi bych vám dala čerstvý chlebíček.

Poslanec: A pokud bych byl sociální, tak mi dáte včerejší?

Kantýnská: Přesně tak, jako sociální demokrat musíte mít soucit s outsidery. Přece to nevyhodím.

Poslanec: Jsem křesťanský demokrat, jaký chlebíček mi dáte teď?

Kantýnská: Asi biskupský. Kde jste se tu vzal? Myslela jsem, že už jste všichni modrofialový.

Poslanec: Já jsem vlastně takový poslední kovboj.

Kantýnská: Taky vám ujel vlak.

Poslanec: Já vlakem nejezdím, zas tolik peněz nemám.

Kantýnská: Už zvonili, neměl byste jít hlasovat?

Poslanec: Nalačno? Zbláznila jste se? To se raději zdržím.

Kantýnská: Neříkal jste, že jste tady nový?

Poslanec: Jsem tu nový.

Kantýnská: Ale móresy máte, že bych vás tipovala na tři funkční období. Kafe si dáte?

Poslanec: Kávu nepiji, nedělá mi dobře na žaludek.

Kantýnská: Máte citlivý žaludek? Jak potom můžete dělat poslance?

Poslanec: To jednoduché. Jako ve škole, sedíte v lavici, čas od času se přihlásíte a v nejhorším to hodíte na někoho jiného.